Náš trojboj

VŠECHNA JABLKA SBÍRÁME RUČNĚ

Objíždíme staré sady našich babiček, kámošů a tety Marie Terezie, jenž započala sázet ovocné stromy pro zásobení svého vojska potravinami. Myslíš, že je to romantická a lehká práce. Doporučuju vyzkoušet. Vylezeš do koruny stromu – ty starší 80leté jabloně jsou sakra vysoké. A začneš třást větvemi, aby jablka popadala dolů. Bezpečnost? No věřím, že se dožiju alespoň těch 80let ve zdraví, tak jako jabloně, které opečováváme. Romantika pokračuje, vyvalíš pupek do příkopu k popadanejm jablkům a začneš plnit pytle. Záda to vysloveně milují. Jo a když máš nasbíranej 50kilovej pytel? Jeřáb nemám, takže pytel hodíš na záda a valíš k autu.

RUČNĚ VŠE NAMOŠTUJEME

Odpočinul sis v autě při cestě z místa sběru do lisovny? Tak hybaj ven a jdou se nosit pytle k lisu. Tímhle tempem ze mě jednou bude silový trojbojař. Miluješ být ulepený, špinavý, mokrý, promrzlý? Lisování je tím pádem řešení tvé touhy, nechť se tak staň. Nasypat jablka do kádě s vodou, vytřídit bordel, jen ta krásná jablka projdou naším přísným třídícím systémem – zeptej se Elišky, naší specialistky. Z drtičky do lisu a šup, autohever a jde se mačkat drť v lisu. Myslíš že máme čerpadlo, které nám přečerpá mošt do nádoby? Správně, už tomu začínáš rozumět. Čerpadlo nemáme, vše teče do kýble a ten ručně přelijeme do nádob. Naší filozofií je minimální zásah do procesu.

RADOST Z KAŽDÉHO DOUŠKU

Je prosinec a v mrazech dokončuješ poslední lis a jdeš to oslavit, je konec sklizně. Jó většinou slavíme spánkem, žádnou velkou párty nečekej, seš vyřízenej jak děvka na E55 při plnym provozu kamiónů směřujících do Německa. Většina moštů už spontánně kvasí, říkám žádný umělý zásahy do procesu, pamatuj! A teď čekáš. Neboj, není to na dlouho, dáš si večeři s holkou a druhej den už můžeš jít lahvovat první petnaty – ano, opět správná odpověď, koukám, že tomu přicházíš na kloub – vše ručně jen s hadičkou a gravitací. Nebudu tě napínat i cidrař si odpočine, někdy začátkem roku je chvíle klidu, než se pustíš do péče o stromy, aby byly v topu na příští sklizeň. Žebřík, nůžky a valíš do sadu. Miluju to propojení s přírodou – jo a cidre z loňska k zpříjemnění práce si nezapomeň doma na botníku. Před sezónou dolahvuješ zbytek cidrů a jdeš do toho znovu. S úsměvem a láskou, jinak by ta dřina nešla dělat kvalitně. Proto je náš cidre takhle úžasný a nezaměnitelný s jakýmkoli jiným! Ten nejlepší! Přesvědč se sám! Já ho miluju! S Láskou Lukáš.